Federální soudkyně v Kalifornii definitivně zamítla hromadnou žalobu, která obviňovala Apple z nedostatečné ochrany proti šíření materiálů zneužívání dětí na iCloudu. Spor o 32,8 miliardy dolarů skončil s odkazem na americký zákon, který chrání online platformy před odpovědností za obsah nahraný uživateli.
Co žaloba tvrdila a kdo ji podal
Žalobu podaly v srpnu 2024 dvě ženy vystupující pod pseudonymy Amy a Jessica, oběti sexuálního zneužívání, jejichž materiál podle žaloby dál koloval po internetu včetně iCloudu. Jednaly jménem širší skupiny 2 680 poškozených a požadovaly náhradu škody až 32,8 miliardy dolarů.
Podle žaloby Apple vědomě nevyužil dostupné technické nástroje k detekci a hlášení materiálů zneužívání dětí (CSAM), přestože o jejich existenci věděl. Firmu tak žalobkyně obvinily z toho, že svou nečinností umožnila další šíření obsahu, který je poškozoval.
Jak soud rozhodl a co je Section 230
Federální soudkyně Noël Wise z okresního soudu v San Jose 14. července 2026 žalobu s konečnou platností zamítla, a to takzvaně s předsudkem: žalobkyně ji nemohou znovu podat ve stejné podobě. Rozhodnutí stojí na Section 230 zákona Communications Decency Act, klíčovém ustanovení amerického práva, které online platformy chrání před odpovědností za obsah, jenž na ně nahrají jejich uživatelé.
Soudkyně Wise podle serveru AppleInsider uvedla, že žádný existující federální zákon nenutí firmy jako Apple proaktivně vyhledávat a hlásit CSAM obsah. Odpovědnost za případnou změnu takového stavu podle ní leží na Kongresu, ne na soudu: zákonodárci mohou problém přispívající k vykořisťování dětí vyřešit, tento soud ne.
Právní zástupkyně žalobkyň Hillary Nappiová rozhodnutí označila za důvod, proč legislativní snahy o změnu zákona nabývají na naléhavosti. Apple se k verdiktu v době jeho zveřejnění nevyjádřil.
Historie CSAM detekce na iCloudu: plán z roku 2021 a jeho zrušení
Klíč k pochopení, proč žalobkyně Apple vůbec žalovaly, leží v historii samotné firmy. V srpnu 2021 Apple oznámil balík opatření nazvaný Expanded Protections for Children, jehož součástí byl nástroj NeuralHash: systém, který měl na základě kryptografického porovnávání otisků (hashů) odhalovat known CSAM materiál nahrávaný na iCloud, aniž by Apple musel přímo prohlížet obsah fotografií uživatelů.
Plán narazil na silný odpor odborníků na soukromí a digitální práva. Přibližně stovka organizací včetně ACLU upozornila na riziko zneužití podobné technologie k plošnému sledování obsahu uživatelů, ať už ze strany autoritářských vlád, nebo jako precedent pro budoucí rozšíření dohledu nad jinými typy obsahu. Výzkumníci navíc krátce po oznámení prokázali, že lze vytvořit takzvané hashové kolize a systém tímto způsobem obelstít. Apple spuštění nejprve odložil už v září 2021 a v prosinci 2022 od projektu definitivně ustoupil, oficiálně kvůli obavám o soukromí a bezpečnost uživatelů.
Tato epizoda je přesně tím, na co žaloba mířila: Apple měl podle žalobkyň k dispozici technologii pro odhalování CSAM, ale rozhodl se ji nenasadit. Soud ale posuzoval jinou otázku, totiž zda k takovému nasazení Apple ze zákona povinný je, a odpověděl záporně.
Co rozhodnutí znamená dál
Právní zástupci žalobkyň, mimo jiné James Marsh, zvažují odvolání a další možné právní kroky, jak informoval server 9to5Mac. Zatím jde o vyjádřený záměr, nikoli o podané odvolání.
Rozhodnutí soudkyně Wise se navíc netýká všech právních tlaků, kterým Apple v této oblasti čelí. Nezávisle běží žaloba, kterou v únoru 2026 podal generální prokurátor státu Západní Virginie u tamního okresního soudu. Jde o první žalobu tohoto typu, kdy proti technologické firmě kvůli CSAM vystupuje přímo státní instituce, nikoli soukromé osoby, a týká se jiné jurisdikce i jiného typu žalobce. Aktuální federální rozhodnutí ji nijak nezastavuje ani neovlivňuje její výsledek.
Celý spor tak zapadá do širší debaty o tom, jak moc mají technologické platformy povinnost aktivně vyhledávat škodlivý obsah na svých službách, a kde končí odpovědnost firmy a začíná odpovědnost zákonodárce. Apple už dříve řešil podobné napětí mezi ochranou soukromí a ochranou dětí, například při rozšiřování nástrojů pro rodičovský dohled.
V Evropské unii se přitom vede paralelní, ale opačně orientovaná diskuze. Nařízení DSA (Digital Services Act) už dnes ukládá platformám určité povinnosti při řešení nezákonného obsahu, a navrhované evropské nařízení proti šíření CSAM, známé pod pracovním označením Chat Control, by šlo v opačném směru než americký precedent: k větší povinnosti platforem obsah aktivně skenovat. Zda by obdobný spor dopadl podle evropských pravidel jinak, zatím nelze s jistotou říct, tamní legislativní proces stále probíhá.
